čtvrtek 15. února 2018

So long, Marianne - Příběh životní lásky Leonarda Cohena


So long, Marianne - Příběh životní lásky Leonarda Cohena

od: 

Život ženy, která inspirovala jednu z nejkrásnějších písní o lásce
Marianne bylo dvaadvacet let, když se svým partnerem, norským spisovatelem Axelem Jensenem, pobývala na řeckém ostrově Hydra. Jednoho dne ji při nákupu v místním koloniálu jakýsi mladý muž pozval do restaurace, kde právě seděl se svými přáteli. Představil se jako L
eonard Cohen – tehdy to byl ještě málo známý kanadský básník. Když ji a jejich synka nevyzpytatelný, výbušný Axel nakonec kvůli jiné ženě opustil, Leonard ho u Marianne zastoupil a zrodil se nový hluboký, láskyplný milostný vztah.
So long, Marianne je intimní záznam Mariannina životního příběhu, od jejího mládí v Oslo přes pomíjivou romanci s Axelem a líčení života mezinárodní umělecké kolonie na Hydře od 60. let minulého století k osudu Mariannina vztahu s Leonardem Cohenem a jejímu pozdějšímu životu. Je obohacený o dosud nepublikované Cohenovy básně, korespondenci mezi ním a Marianne a autorčiny poznatky z rozhovorů s Cohenem.


Poznejte ženu, která se stala múzou jednoho neobyčejného muže a i díky němu našla svůj vlastní svět. Prožijte příběh ženy, která se snažila najít sama sebe a tím, že jen byla, dala lásku i světu kolem sebe.


Moje úžasná babička jednou řekla : „Setkáš se s mužem, který mluví zlatými ústy.“ Jako vždy měla pravdu. Vlastně jsem se setkala s dvěma takovými muži.        Marianne Ihlenová


So long, Marianne je příběh tak obyčejný a přesto vás zasáhne na těch správných místech. To si ale uvědomíte až na samotném konci. 
Co ještě si o knize myslím a jak na mě zapůsobila najdete zde na stránkách Knihcentrum.cz - Marianne - Životní láska Leonarda Cohena.



Leonard Cohen ( 21. 9. 1934 – 7. 11. 2016 ) byl jen o rok a čtyři měsíce starší než Marianne Ihlenová (18. 5. 1935 – 28. 7 2016 ) a zemřel pouhé tři měsíce po ní – stačil jí poslat mail na rozloučenou (zemřela na leukémii). Přečetli jí ho den před její smrtí, a ona se prý při tom naposledy v životě usmála.


Za knihu velice děkuji Knihcentru.cz. Vyšla u vydavatelství Mladá fronta.cz.










úterý 13. února 2018

Manolito a Blbeček - Elvira Lindo


Manolito a blbeček

od: 

Taky tvému mladšímu sourozenci všechno projde? Taky mu rodiče všechno koupí? Máš pocit, že ty to vždycky slízneš za oba a on se ti pak akorát směje? Ani nevíš, jak ti rozumím. Jmenuju se Manolito Brejloun a tahle knížka je přesně o tomhle. O tom, jaký to je mít mladšího bráchu. I když... někdy to není zas tak špatný... občas je s ním velká legrace. Vlastně ani nevím, co bych bez něj dělal. Byla by to asi pěkná nuda. Doufám, že se ti naše společná dobrodružství zalíbí a budeš se bavit stejně dobře jako my.


Co se stane, když musí dědeček nečekaně do nemocnice a o ty dva se musí postarat sousedka Louisa. Maminka totiž tráví čas s dědou v nemocnici, aby mu nic nechybělo.
Bude z toho jeden velký průšvih nebo jen milá návštěva?


Nakladatelství Omega vydala další pokračování oblíbené dětské série.
Šesté pokračování o brýlatém chlapci Manolitovi se tentokrát více zaměřuje na jeho vztah k jeho malému bratrovi Blbečkovi. Co se stane, když ti dva andílkové musí trávit nějaký čas u sousedky Louisy a jejího manžela Bernabého. Že půjde o veselé i vážné vyprávění je jasné už od začátku.


Vše začíná tím, když milovaný dědeček musí na operaci prostaty. Kdo je bude hlídat, když děda nemůže? Maminka je proto šoupne k sousedce Louise.
Louisa si myslí, že děti jsou lehce zanedbávané a proto z nich chce mít snobíky. Zavede je do obchodního domu, kde jim koupí nové oblečení. To se těm dvou moc nelíbí a tak se postarají, aby na ten nákup Louisa nikdy nezapomněla. Už jen proto, že se jim ostatní děti k vůli novému vzhledu smějí.
Jejich předělání pokračuje i u Louisy doma. Ta si je rozmazlí vonnou koupelí, která se jim velice zalíbí a když si ji chtějí zopakovat druhý den, dopadne to katastrofálně. Tedy pro Louisu a ta se musí jít uklidnit ke kadeřníkovi. Ti dva zůstanou sami v bytě jen se psíkem Bonim, rybkou Fernanditem a kanárkem Tuttem. Jak tohle asi dopadne? A nebude to mít pak dopad i na přátelství mezi maminkou a Louisou?


Jak já se na tenhle příběh těšila. Doma mám předchozí díly z této série a tak jsem byla zvědavá, co se zase dozvím ze života rozumbrady Manolita.
Tentokrát je příběh stavěn hlavně na jeho vztahu k jeho malému bráškovi Blbečkovi. Ti dva když jsou spolu, tak to není jen o sourozenecké rivalitě, ale i soudržnosti. Když jeden něco provede, druhý ho může krýt a nebo taky ne. A ne vše, co je považováno za lumpárnu, je tak nakonec i hodnoceno. Že hloupé nápady může mít jen ten starší a mladší se veze. 
O humorné kousky zde není nouze a vy s napětím čekáte, co ti dva zase vyvedou. Co dalšího se jim opět podaří a jak z toho nakonec vybruslí. Občas se jen tiše uculujete, aby jste vzápětí vybuchli v hlasitý smích nad tím, co se na stránkách děje. 
Já nemám sourozence, tak že neznám ty pocity sounáležitosti, ale tady mi je kniha dobře přiblížila hezky dětskýma očima. Ostatně si tyhle příběhy moc chválí děti ve škole mojí dcery, která knížky s Manolitem bere do školy, aby z nich pak četli v družině. I tahle k nim poputuje.


Za knihu velice děkuji nakladatelství Omega a Knihy Dobrovský, kde si ji můžete i pořídit do své knihovny.


pondělí 5. února 2018

Knižní novinky v Medvědí oáze



Původně jsem s touhle rozbalovačkou chtěla ještě počkat, ale jelikož mám jednu z představovaných knih i přečtenou a druhou z půlky, tak je asi na čase je ukázat i vám.
Sešli se mi zde knihy z Knihcentra a z Moby. Tu z Knihcentra jsem dočetla o víkendu a recenzi chystám. Mobu mám přečetnou už z půlky a to i díky tomu, že jsem byla nedočkavá a sehnala si ji i v elektronické podobě. 



Z Moby je tato

Císařský kurýr Marie Terezie

od: 

Věčné téma – vztahy mezi rodiči a dětmi – se táhne jako vodící nit novým historickým románem Zdeňka Grmolce. Prolínají se v něm osudy Šimona Vidláka, příslušníka zchudlého rodu pocházejícího ze Svatoslavi na Třebíčsku, barona von Dobenaua, ale také Marie Terezie a jejího poslání „služby“ říši a „služby“ rodině. Právě s jejím osudem kontrastuje osud židovky Nurit.


A z Knihcentra je tahle a vydalo ji nakladatelství Mladá fronta.cz.

So long, Marianne

Příběh životní lásky Leonarda Cohena
Marianne bylo dvaadvacet let, když se svým partnerem, norským spisovatelem Axelem Jensenem, pobývala na řeckém ostrově Hydra. Jednoho dne ji při nákupu v místním koloniálu jakýsi mladý muž pozval do restaurace, kde právě seděl se svými přáteli. Představil se jako Leonard Cohen – tehdy to byl ještě málo známý kanadský básník. Když ji a jejich synka nevyzpytatelný, výbušný Axel nakonec kvůli jiné ženě opustil, Leonard ho u Marianne zastoupil a zrodil se nový hluboký, láskyplný milostný vztah.
So long, Marianne je intimní záznam Mariannina životního příběhu, od jejího mládí v Oslo přes pomíjivou romanci s Axelem a líčení života mezinárodní umělecké kolonie na Hydře od 60. let minulého století k osudu Mariannina vztahu s Leonardem Cohenem a jejímu pozdějšímu životu. Je obohacený o dosud nepublikované Cohenovy básně, korespondenci mezi ním a Marianne a autorčiny poznatky z rozhovorů s Cohenem.





čtvrtek 25. ledna 2018


Anna Sacher a její hotel

od: 

Příběh o legendární majitelce hotelu Anně Sacherové, v jejímž životě se odráží sláva a pád nejslavnější vídeňské epochy. Jedinou dědičku a legendární šéfovou Hotelu Sacher z doby na přelomu století proslavili jednak její významní hosté a jednak vytříbený smysl pro vídeňský společenský život. Dokázala vytvořit místo, na kterém se odehrávaly pohnuté dějinné události, kde měly věci svůj průsečík: dvůr, šlechta, peníze, průmysl, moc. Setkávali se tu secesní umělci, hudebníci a spisovatelé, nejvyšší světová elita slavné doby. Monika Czernin vypráví příběh jednoho mimořádného života a zároveň barvitě líčí významnou epochu evropských kulturních dějin.



Příběh jednoho hotelu, její majitelky a i jedné významné epochy dějin. Tak by se dala ve zkratce přiblížit tato kniha.


Kniha Anna Sacher a její hotel mě zaujala už v edičním plánu nakladatelství Moba už někdy v září, možná v říjnu. Už jen to samotné jméno Sacher vás láká. Když pak byla kniha doma a nastal její čas na čtení, nedalo se přestat.
Možná si někdo mylně příběh splete s beletrií, stejně jako já, ale po pochopení celého konceptu knihy, kdy jde s části o fikci, z části o literaturu faktu a nakonec i tu malou špetku beletrie, je to velmi zajímavé čtení.
Poznáváme první krůčky v dějinách Hotelu Sacher, kdy se vedení nejprve ujímá Eduard Sacher, Annin manžel. Jenže ten brzo umírá a tak otěže převezme Anna. Už do začátku má jasno, jak by hotel měl vypadat a tak dbá na jeho dobrou pověst a hlavně diskrétnost. I díky svému umu vedení vybuduje jeden z nejvýznamnějších hotelů své doby. Sama císařovna Sisi zde obědvá a pochutnává si na slavném dortu. 
Ostatně jak plují dějiny, tak pluje i sám Sacher. Korunní princ Rudolf zde pořádá hostiny. Srbský král Milan si hotel tak moc oblíbí, že je zde víc než doma. Hotel bude mít dokonce tu čest, že bude hostit arcivévodu Františka Ferninanda
Zažijeme i smutné věci jako je pohřeb Eduarda Sachera. Přiblížíme se válečné vřavě 1. světové války i hladu a bídě po ní.
A přesto nebo snad proto si Sacher udržuje renomé a vše přečká. Paní Anna je silná žena a tak to zůstává po celou dobu. Panuje hotelu pevnou rukou až do své smrti v roce 1930.


Monika Czernin nám v knize ukazuje nejen hotel, jeho zákulisí, ale i zajímavý pohled na slet dějin. Někde je to fikce, jinde s buldočím zakousnutí pátrá po dobových pramenech, aby nám ukázala pravdivý obrázek té doby. Po prvotním šoku a pochopení pravé podstaty knihy, kdy jsem opravdu čekala více příběh zaměřený jen na samotnou Annu, se mi dostalo do rukou něco, co mě nakonec i okouzlilo. Takový zrcadlový pohled na dějiny a postavičky z nich, kde nic není přehnané a pevně se drží svého, je příjemné číst.
Pokud ale hledáte jen příběh, kde nebude narážet i na významná data, lidi a vlastně i fámy, tak se raději poohlédněte po něčem jiném. Zde jsou holá fakta přibarvená příběhem jedné ženy, která proslavila jeden malý hotel, kterých bylo v té době ve Vídni dost a dost.


Za knihu děkuji Mobě. Bylo zajímavé ji číst a rozšířit s tak své znalosti.


pondělí 22. ledna 2018


Zaťukej mi na srdce

od: 

Věra Kyselková se snaží o nalezení ženicha pro svou dceru a otce pro vnučku. Nejde o snadný čin, protože žádný vytipovaný muž nepostoupí ani do chodby za hlavními domovními dveřmi.

Dcera Ida si naštěstí poradí dřív, než se její matka stačí rozkoukat. Klidně se zamiluje a není sama, kdo se v jejich rodině rozhodne upláchnout na 
křídlech nové lásky. Do celého láskového kolotoče se pletou šílené pokyny od ředitele banky Jožina. Věra společně s kamarádkou Inkou pracují v bance nespočetně let. A na začátku 21. století je nutí k velkým změnám podle nároků moderní doby. Musí si poradit s novými technologiemi, nudným školením i se změnou sídla jejich pobočky. Odporují, mračí se, ale nakonec plní každý příkaz z vyšších míst - při nezvládnutí totiž riskují odchod rovnou mezi nezaměstnané vysloužilce...

Společenský román s humornými situacemi.


Věra Kyselková je bankovní úřednice, která nadevše miluje svou dceru Idu a svou malou vnučku Marušku. Ráda by je viděla po boku nějakého hodného muže, když jim to s Markem nevyšlo a ten se raději Marušky vzdal hned jak zjistil, že je na cestě. Jenže Ida toho má sama dost a náhoda tomu pomůže, se seznámí s kamarádem svého souseda Janem.
Příběh nejen o hledání vhodného partnera, ale i o zákulisí jedné banky, kde o veselé příhody není nouze.
Součástí knihy je i malá omalovánka.


Přiznám se, že tuhle knihu mám doma už strašně dlouho a bylo mi už hloupé, že ji nemám ještě přečtenou. Sama autorka Petra Nachtmanová mi ji nechala zaslat už na konci roku 2016, kdy vyšla a já nebyla s to se naladit na příběh tak, abych si ji mohla v klidu přečíst. Tak jsem prostě čekala, až si mě kniha k sobě zase zavolá. Trvalo jí to a za tu dobu Petra stačila napsat další román, který mě tu také čeká.
Kniha má veselou obálku se svou jásavě žlutou barvou, která jako by připomínala jaro a sluníčko. Ostatně na jaře náš příběh i začíná.
Věra Kyselková miluje Velikonoce a tradice s nimi spojené. Už v práci plánuje, jak bude barvit vajíčka na chalupě, kde se sejde celá rodina a kde mají i svého beránka Julana. Toho zachránila předchozí jaro před sežráním a od té doby je součástí jejich domácnosti. Chodí si s ním dokonce povídat a tak občas vznikají zajímavé rozhovory.
Na chalupu za nimi přijede i Ida se svou malou dcerkou. Ještě neví, že za ní přijdou nápadníci koledníci, které její matka pozvala na námluvy. Když se to ovšem provalí, dopadne to vcelku humorně a Věra to na chvilku na tomhle poli nechá být. Však Ida si poradí a že tomu tak bude, je jistá věc.
Mezitím se nám mění roční období a Věra musí na proškolení. Vše se modernizuje a i ona se chtě nechtě musí naučit pracovat na PC. Že i tady se stanou věci nečekané, je jasné už od začátku, protože ona si zrovna s technikou netyká.


Od knihy jsem dostala přesně to, co jsem očekávala. 
Hlavní postavy jsou příjemné a uvěřitelné. Lehká linka humoru se táhne celou knihou a vy od ní vlastně nic jiného nečekáte. Jen trochu odpočinku a ten se vám dostane. Nečekáte velká drama a tady opravdu nejsou. Prostě další pohodová kniha v řadě. Já bych ji řadila k průměru, protože mám v paměti i jiné autorčiny knihy, které si mě získaly daleko víc. Nic na tom ale nemění fakt, že i tak si její knihy ráda přečtu po delší pauze znovu. 


Za knihu velice děkuji Petře Nachtmanové a velice se omlouvám, že tentokrát mi to tak trvalo. Vím, že jsme to spolu i probírali a bohužel se stane, že na určitou knihu není ten pravý čas zrovna v tu dobu, kdy se kniha ocitne u čtenáře.