Z Medvědí knihovny 3. - Tanečník ve větru Iris Johansen

Tohle je taková moje srdeční záležitost. Knihu jsem četla už někdy před 20 lety a strašně moc mě pak mrzelo, že se mi utopila v roce 2002. Už tenkrát mě okouzlil svět kolem tajemného světa krásného Pegase a příběh mladičké dívky Sancie a jejího pána, nezkrotného Liona.
Knihu se mi pak podařilo sehnat si znova, ale při stěhování se mi někde ztratila. Teď jí mám aspoň jako e-book.
Je pravda, že jsem ji už dlouho nečetla, ale příběh ve mě zůstal. Vím, že tam bylo drama, romantika i napětí a to vše z doby Florencie, kdy vládli obávaní Medicejové. Jak tohle vše dokázalo přitáhnout mé romantické pubertální srdéčko.
Prožívala jsem celý ten příběh o krásné zlodějce a vyjukaně četla erotické scény. Fandila jsem jí, když se vydala do bludiště pro záhadného Pegase, který se ocitl v plamenech a dívka tam málem zemřela, jen aby splnila pánovo přání a příkaz. Její odměna totiž byla vysoká...
Kniha má i pokračování, ale to se mi bohužel nepodařilo sehnat.

Tanečník ve větru

od: Iris Johansen

Hrdinka románu mladičká, skromná, ale hrdá otrokyně Sancia vede dramatický zápas o svou svobodu se vznešeným pánem Lionellem Andreasem. Lion koupil Sancii ve Florencii jako chytrou zlodějku, aby mu pomohla získat zpět Tanečníka ve větru, tajemnou, legendami opředenou sošku Pegase, která byla odedávna majetkem a pýchou jeho rodu...
Kdo jednou vstoupí do romantického světa lásky a nenávisti provázejících život Sancie a Liona, kdo nahlédne do jejich roztoužených srdcí, ten se s nimi nedokáže snadno rozloučit.

Tanečník ve větru zrodil se

v oslepující ohnivé záři blesku.

Tak praví legenda.

Nelze jej vyvážit zlatem a drahými kameny,

jeho krásu nelze vyjádřit slovy.

Tak praví legenda.

Tanečník ve větru vítězí nad temnými silami

a dobré skutky odměňuje.

Tak praví legenda.

Podivná moc té kouzelné sošky

ovlivní osudy lidí a zemí.

Tak praví legenda.

Legendu jakož i dějiny může čas zasypat prachem,

okrást je o pravdu dokáže lidská zloba, jak fénix však zrodí se ve

světě fantasie.

Z Medvědí knihovny 2. - Ďáblova slza Jeffery Deaver

Moje první setkání s tímhle autorem pro mne byl jako záchranné lano po velké bouři. A ano, bouře to tenkrát byla, i když ne ta opravdová, ale přišla povodeň v roce 2002 a já přišla nejen o všechny knihy, ale o celý majetek. Když jsem pak objevila mezi humanitárními věcmi i knihu z řady Nejlepší světové čtení, kde byla i tato, i když zkrácená verze, kniha, byla to záchrana pro mou vyprahlou duši po písmenkách. Že jde o zkrácenou verzi jsem tenkrát ale nevěděla a stejně by mi to asi ani nevadilo. Hlavně, že bylo co číst.
Setkání bylo pro mě osudové. Slza mě vážně pohltila a já jí četla za ty roky už několikrát a to už i jako klasickou nezkrácenou. Vím, že se mi to strašně líbilo. Mělo to nápad a děj, který vás udržoval v napětí od začátku do konce a když jste měli na dosah odpověď, frrr.. Uletěla vám a otočila úplně o sto osmdesát stupňů a vy jste najednou byli opět na začátku a nic netušili. To se ostatně dá říct i o všech dalších knihách pana Deavera.
Stal se z něj můj nejoblíbenější autor detektivek a já se snažím jeho knihy kupovat do sbírky. Jde mi to pomalu, ale už mám slušnou sbírku a to nejen v té papírové verzi, ale i jako e-book. Ostatně Ďáblovu slzu mám hned ve třech vydání. V papíru z Nejlepšího světového čtení a jako klasickou knihu už nezkrácenou a pak také jako zmiňovaný e-book.

Ďáblova slza

od: Jeffery Deaver

V ulicích Washingtonu se pohybuje Hrobař, muž bez nervů a slitování. Muž zbavený osobnosti. Muž, jehož jedinou prioritou je zastřelit každé čtyři hodiny co nejvíce lidí, aby svému pánovi zajistil vyplacení obrovského výkupného. Starosta města se skutečně rozhodne výkupné zaplatit, ale Hrobařův pán a strůjce celého zločinu bohužel umírá pod koly nákladního automobilu. Peníze si nemá kdo vyzvednout a Hrobař slepě vraždí dál. FBI se obrací na vynikajícího písmoznalce Kincaida, který má analyzovat jediný střípek důkazu: ručně psanou žádost o výkupné z pera tragicky zesnulého organizátora zločinu. Kincaid dělá, co může, ale čas běží neúprosně rychle a navíc se zdá, že pachatel byl geniálnější, než si kdokoliv dokázal představit... 

Recenze Střípky ticha - Linda Castillo

Střípky ticha

od: Linda Castillo

Slabaughovi jsou přímo vzorová rodina amišských farmářů, tvrdě pracují, mají čtyři děti a se širokým příbuzenstvem skvěle vycházejí. Idylka skončí, když jedno z jejich dětí přivolá pomoc. Kate Burkholderová, policejní náčelnice z Painters Millu, objeví v nádrži na hnůj chlapcovy rodiče a strýce, všechny mrtvé. Zpočátku vše nasvědčuje tomu, že šlo o nešťastnou nehodu, během pitvy však koroner zjistí, že jedna z obětí utrpěla před smrtí úder do hlavy. Je zřejmé, že došlo k vraždě. Nikdo si nepřeje vypátrat vraha tolik jako Kate, která rovněž vyrůstala v amišské rodině, proto si případ bere poněkud osobně.

V kraji se množí útoky na amiše, u kterých je známo, že nemají v lásce Englischers. Vedou si svůj život podle své víry a vyznání. Vše vyvrcholí případem, kdy jsou nalezena tři těla utonulých amišů v odpadní jímce na hnůj. Na první pohled to vypadá jako nehoda, než koroner objeví důkaz, že šlo o vraždu. Vyvstává otázka, co se tu na farmě stalo a co bude s dětmi, které najednou zůstali bez rodičů. Případ dostává na starost bývalá amiška a teď náčelnice místní policie Kate. Snaží se případ vyřešit rychle, neboť jí začíná na pozůstalých dětech záležet čím dál více a to by nemělo. Jenže je opravdu všechno tak černobílé, jak se zprvu zdá ?

Páni. To je první slovo, které mě po dočtení a i u samotného čtení napadlo hned několikrát. Takhle dobrou knihu jsem už dlouho nečetla. Knížka zaujala už samotnou anoncí a obálka je jen třešnička na dortu. Jen mi to trochu pokazil fakt, že se jedná už o třetí knihu se seržantkou Kate Burkholderovou. No co, budu muset napsat ježíškovi o ty zbylé díly.

Amišové. Kdo to jsou vlastně amišové a co je na nich tak zvláštní? I to mi kniha poodhalila a já jsem tak vstoupila díky ní na neznámou půdu a obohatila zase o kousek své znalosti. Moje představa o nich je jen z televize a obrázků, jak táhnou tu svou bryčku v jednoduchém oděvu jako ze starých dob a nepoužívají žádné moderní věci. Poctivě pracují a nikomu nic zlého nepřejí. A přeci jen se najdou lidé, kteří je nemají rádi stejně jako třeba černochy a indiány. 

To je i hlavní linie celé knihy a je moc zajímavé sledovat celé vyšetřování a útoky, které se stupňují. Člověk už myslí, že ví, kdo za tím stojí a hledá jen příčiny těch nehezkých věcí a najednou zjistí, že vše je jinak. Kniha udržuje v napětí do samého konce a i ten sám o sobě překvapí a hodně, to mi věřte.

Hodnotím 5 hvězdiček z 5.

Za knihu děkuji nakladatelství Moba, která mi poskytla tento recenzní výtisk. Knihu lze koupit přímo u nich na stránkách zde Střípky ticha nebo ji najdete v každém dobrém knihkupectví.

Z Medvědí knihovny 1. - Pýcha a předsudek Jane Austen

Kniha, která mě nejvíce ovlivnila ve čtení a která mě k četbě jako takové přitáhla jako první. I tak by se to dalo nazvat.
Když jsem v  roce 1995 viděla v tv běžet jeden britský seriál, který se nazýval Pýcha a předsudek, tak jsem ještě neměla ani ponětí, že nějaká Jane Austen existuje. Už tehdy jsem si ale všimla, že v titulcích je zmíněné její jméno.
Hned jak jsem zjistila, že tenhle úžasný seriál je podle knihy, tak šup do knihovny, jestli jí tam nenajdu. Byla tam.
Nevím, jak dlouho mi tenkrát trvalo knihu celou přečíst, ale vím moc dobře, že se mi vážně líbila a pak jsem přečetla ještě pár knih od ní.
Byl to pro mě přelomový objev a jsem za to ráda. Díky tomuhle dílku jsem se literatuře začala více věnovat a dávala i velký pozor, co se zrovna probírá ve škole. Knihy, které mě pak něčím zaujaly, jsem si chodila pravidelně půjčovat a něco i kupovat.
Doma mám momentálně malou sbírku knih od Austen a Pýchu a předsudek mám z roku 1967 z Odeonu. Knihu jsem získala nejspíš z mělnického antikvariátu Želví doupě, ale ruku za to dávat nebudu. To už si vážně nepamatuji.

Pýcha a předsudek

od: Jane Austen

Pýcha a předsudek je jedním z nejoceňovanějších děl Jane Austenové i všeobecně. Vypráví příběh Elizabeth Bennetové, která žije se svými čtyřmi sestrami, sarkastickým otcem a maloměšťáckou, úzkoprsou matkou, která myslí jen na jediné - jak své dcery výhodně provdat.
Když se na nedalekém panství Netherfield usadí mladý, svobodný a bohatý pan Bingley, je jasné, že se jej paní Bennetová pokusí získat pro jednu ze svých dcer. S Bingleyem přijíždí jeho dvě snobské sestry a zdánlivě pyšný pan Darcy, bohatý pán a majitel sídla Pemberley a poloviny hrabství Derbyshire, který na svéhlavou Elizabeth neudělá právě nejlepší dojem, narozdíl od přátelského Bingleyho, který si velmi rozumí s Lizzynou sestrou Jane.
Na scéně se také objevuje pan Wickham, zapřísáhlý nepřítel Darcyho a chudý pěšák, který přijel s regimentem na zimu do města, a získává si Elizabethiny sympatie.
Nic však není, jak se zdá být...

A co vy? Jaká byla vaše první kniha, kterou považujete za přelomovou? Nepočítejme slabikář.

Z Medvědí knihovny - O co vlastně půjde

Ahoj všem.
V hlavě se mi nedávno urodila myšlenka a z myšlenky jsou činy a tak Vám tu představuji první ze série článků o mé knihovně. Budu se snažit vám přiblížit knihy z mé vlastní knihovny, které považuji za své oblíbené, nebo které mě nějak ovlivnily ve čtení.
Někdo tomu může říkat knižní poklady. I mě tento výraz napadl, ale když kouknete na různé blogy o knihách a nejen o nich, tak tam se to poklady jen hemží a proč to tedy stále opakovat a nezkusit to nazvat jinak. Vím, i to mé z knihovny není nějak originální, ale jak nazvat trochu jinak věc - pojem, který je mezi knihomily běžný a nedá na něj dopustit? Proto jsem se rozhodla to pojmenovat  Z Medvědí knihovny. Napadli mě i takové názvy jako z databáze, potěšení atd, ale to nevystihuje to, o čem tu chci psát.
Jak jsem psala už v úvodu. Budu tu psát o knihách, co mám u sebe v knihovně a to nejen v té papírové formě, ale i jako e-book. Nebude to formou klasické recenze, ale spíše představení toho, co jsem četla než jsem se stala blogerkou. Nechci tu knihy jen chválit. Budou se tu objevovat i odkazy na knihy, které se mě osobně nezaujali. Těch je naštěstí méně než těch, které miluji a které jsou v knihovně za stálice a mají tam čestné místo.
Články se budu snažit provázet i svými fotkami knih, i když mnohé budou i z netu, protože je spousta knih, které jsem četla třeba před rokem 2002 a ty knihy už bohužel nemám, protože se mi v tom roce utopila celá knihovna při té osudné povodni.
Tím jsem, myslím, řekla vše podstatné. Zítra čekejte moje první knižní představení.

Hezký den přeji, Zdenka z Medvědí oázy

Recenze Vdaná potvora - Petra Nachtmanová

Vdaná potvora

od: Petra Nachtmanová

Věštkyně ze sousedství předpověděla Milušce setkání se třemi osudovými muži. A od toho okamžiku skutečně potkává nejrůznější muže, kteří vypadají jako potencionální partneři. Problém je však v tom, že Miluška je vidí všude… Kdo se stane tím pravým? Učitel angličtiny, ženatý soused, náhodný známý z parku nebo snad muž, jehož poznala v době, kdy se ztratila cestou na volbu kočičí Miss? 

Miluška je nešťastná, že je i skoro ve třiceti letech stále sama. Její sousedka Nasťa jí ale jednoho dne vyčte z ruky, že se kolem ní najdou 3 nápadníci a s jedním skončí u oltáře. Tím nastává kolotoč náhod, kdy za každým setkáním s nějakým mužským vidí už potencionálního ženicha nebo aspoň adepta na něj. 

Moje už čtvrtá kniha od Petry Nachtmanové a určitě nebude poslední.

Opět dokázala, že jí psaní příběhů pro ženy a o ženách jde velice dobře. Miluška je osamělá žena toužící po trošce lásce a i toho sexu. Že občas sáhne při výběru vedle a nebo se upne na muže, který za to nestojí, je normální. Je to příběh ze života nás obyčejných žen, které se za svůj život setkají  jak s prevíty, tak s hodnými kluky. Narazí i na muže, který se jí sice zamlouvá, ale nakonec se z něj vyklube jen kamarád, u kterého se může vybrečet, když jí nevyje vztah.

Knihu jsem dala za dva večery a pobavila. Pořád to sice  pro mě ještě nepřekonalo Hodinovou manželku, kterou autorka také napsala, ale i tak je to výborné čtení.

Hodnotím 4 hvězdičkami z 5.

Za knihu moc děkuji nakladatelství Moba, která mi jí zaslala na recenzi. Knihu lze koupit zde Moba knihy Vdaná potvora nebo přímo na stránkách autorky zde Petra Nachtmanová knihy.

Recenze Černooká blondýnka - Benjamin Black

Černooká blondýnka

od: John Banville

„Bylo jedno z těch úterních letních odpolední, kdy si začínáte říkat, jestli se Země nepřestala otáčet. Telefon na stole vypadal jako někdo, kdo ví, že jej sledujete. Doprava plynula dole v ulicích a bylo tam také pár chodců, mužů v kloboucích, kteří jen tak postávali.“

Tak začíná Černooká blondýnka, nový román s Philipem Marlowem. Ano, TÍM Philipem Marlowem! Pokračovatel Raymonda Chandlera, Benjamin Black, přivedl Marlowa zpět k životu a k novému dobrodružství ve špinavých chudinských ulicích Bay City v Kalifornii. Začátkem 50. let je Marlowe neklidný a osamělý – jako vždy – a podnikání mu trochu vázne. Pak ale přichází na scénu nový klient: mladá, krásná a noblesní žena, která po Marlowovi chce, aby našel jejího bývalého milence...

Detektiv Marlowe má další případ. Krásná žena ho pověří najít svého bývalého milence, který má být mrtví a ona ho přeci jen nedávno viděla živého a zdravého a tak ho chce najít.

Moje první a řekla bych, že i poslední setkání s tímhle legendárním detektivem. Sama jsem se chtěla přesvědčit, co na je na to Marloweovi tak zajímavého, že baví už desítky let. No, možná jsem měla sáhnout po původním autorovi a ne jeho pokračovateli. Nevím...

Každopádně ač jsem se snažila jak jsem mohla a přečetla knihu až do půlky, kdy jsem stále doufala s každou novou stránkou, každou kapitolou, že se to nějak rozjede a začne se konečně něco dít, tak jsem nic takového nenašla. Psané to  nebylo špatně, ale bylo to líné jak rozlitý olej na podlaze, který se tak blbě utírá. Ani sám Philip mi nepřišel tak úchvatný, jak jsem si myslela a jak jsem si ho představovala. 50. léta byla asi taková a amerika, která se v té době vzpamatovávala z války, která nedávno skončila, potřebovala asi takového hrdinu, který bude jemný a přitom drsný. Mě tedy připadal spíše nudný.

Knize dávám 2,5 hvězdičky z 5, bohužel.

Děkuji Mobě za poskytnutý recenzní výtisk, který můžete koupit zde Černooká blondýnka. 

Třeba se vám bude líbit více. Občas prostě člověk šáhne vedle a ne pokaždé se kniha nakonec trefí do vkusu a představy čtenáře.

Recenze Drahý pane... - Mary - Louise Parker

Drahý pane

od: Mary-Louise Parker

Nádherně nekonvenční literární debut oceněné herečky Mary-Louise Parker. Toto mimořádné literární dílo popisuje autorčin život prostřednictvím dopisů, které napsala různým mužům. Tyto dopisy jsou autentické i vymyšlené, ze všech se však dozvíme o autorčině životě, pocitech a tužbách. První dopis je napsán dědečkovi, kterého nikdy nepoznala, následují dopisy jejímu knězi, bývalým milencům, ale třeba i hasiči, se kterým se setkala při srdečném rozhovoru se strýcem své malé adoptované dcery. Čtenáři budou ohromeni hloubkou a stylem těchto dopisů, z nichž vyplývá složitost a síla lidských vztahů.

Kniha je plná dopisů mužům, kteří patří nebo jen prošli autorčiným životem. V každém dopisu se skrývá malý příběh nebo jen vyznání v daný moment té a té vzniklé situaci.

Tuhle knihu jsem si pořídila díky reklamě a ukázce ze stránek Omegy, se kterou spolupracuji i jako recenzent. Nalákala mě na ní i obálka, která se jim moc povedla.

Samotná forma knihy je také neobvyklá, ale já se začetla hned a každý dopis, každý příběh mě dostal něčím jiným. Ať už to byl dopis adresovaný dědečkovi nebo třeba příteli, kterého potkala někde na večírku a u kterého se ukázalo, jak moc málo času mu ještě zbývá.

Dopisů je dohromady 34 a jsou tak krásně různorodé. Je to plné emocí, ale i obyčejných věcích z běžného života.

Myslím, že kniha nesedne každému. Někdo prostě nemusí tenhle typ příběhů, ale jsou tací, kteří knihu jistě ocení.

Dávám 4 hvězdičky z 5.

Knihu jsem koupila zde Bux.cz Drahý pane.. a nebo ji lze získat přímo na stránkách Omegy Drahý pane.., kde je i ukázka z knihy.

Moje první setkání s Jotou

Dnes jsem si přinesla svůj první recenzní výtisk od Joty. Knihu jsem získala díky konkurzu na fb, kde jsem je, doufám, zaujala svým stylem psaní. A jakou knihu že jsem to získala?
Jedná se novinku Jak funguje Google od Jonathana Rosenberga a Erica Schmidta. Knihu jsem si vybrala už jen z důvodu, že mě zajímá, jak to vše vlastně funguje a také proto, že žiju s ajťákem a doufám, že mi to pomůže přiblížit zase o kousek do jeho světa. A taky třeba lépe pochopím hlášku - ZEPTÁME SE STREJDY GŮGLA,TEN TO BUDE VĚDĚT.

Za výtisk moc děkuji.

Rozbalovačka Velká iluze - Mika Waltari

Minulý týden mi přišel nový recenzáček od Omegy. Jedná se o knihu Velká iluze od Mika Waltariho.
Jeho tvorba vám může být známá hlavně díky Egypťanu Sinuhetovi. Já se s ním díky této knize setkám prvně.

Knižní léto 2016

Na tohle léto jsem měla opravdu velkolepé plány, co bych si chtěla přečíst. Nakonec to dopadlo tak, že jsem za ty 2 měsíce dala jen 5 knih a ukázku z připravované knihy. No, mohla jsem dopadnout i hůř.

Na fotce jsou vyfocené jen 4 knihy. 5 našla nový domov u jiné blogerky.

Začnu odkazem na ukázku knihy od začínajícího českého autora Daniela Kapči Panský klub.
Na tuhle knihu jsem celkem zvědavá a těším se, až si ji přečtu celou. Má vyjít 2.10.2016.Panský klub - představení nové knihy
Další v pořadí je kniha, kterou jsem nedočetla. Nebylo to z toho důvodu, že by se mi nelíbila, ale nemohla jsem se do ní prostě zakousnout. Neurazila a ani nenadchla nakonec natolik, jak jsem si původně myslela. Bohatá čínská přítelkyně našla  domov u Daramegan knihy a snad jí zaujme o dost více jak tomu bylo i mé osoby.
Třetí knihou za měsíc červenec byla Svůdkyně s modrým nebem nad hlavou od české autorky Petry Nachtmanové. Četla jsem od ní už Hodinovou manželku Evu a ta mě tedy bavila o kapánek víc než svůdkyně. Zase mi ale připomněla má trampská léta.
Čtvrtým setkáním byla Priscilla - Dost svévolně se košatící osud od Otty Ulče. Tohle byl přehmat jak blázen, i když... Anonce nalákala na zajímavou knihu o ženě a ono to nakonec bylo všechno jinak.

Tohle je tady můj červenec.

Jo a dodělala se mi konečně knihovna Nová knihovna - foto článek.

Srpen byl hodně slabý na čtení, ale zase jsem si pořídila krásné knižní kousky. Opravdu jsem toho přečetla minimálně, ale zase ty knihy stály za to.

Podařilo se mi dočíst Poppy Day. Silný příběh o velké statečnosti, lásky a odvahy.
Ta druhá dočtená byla Nalehko a mé první recenzní seznámení s Metaforou

Hodně jsem tohle léto pracovala i na své e-knihovně, kde si musím opravdu udělat pořádek. 

Odkazy na nové knihy vám sem dávat nebudu. Nemám to ve zvyku a hlavně jsou krásně vidět v jednotlivých měsících.