Anna Sacher a její hotel

od: Monika Czernin

Příběh o legendární majitelce hotelu Anně Sacherové, v jejímž životě se odráží sláva a pád nejslavnější vídeňské epochy. Jedinou dědičku a legendární šéfovou Hotelu Sacher z doby na přelomu století proslavili jednak její významní hosté a jednak vytříbený smysl pro vídeňský společenský život. Dokázala vytvořit místo, na kterém se odehrávaly pohnuté dějinné události, kde měly věci svůj průsečík: dvůr, šlechta, peníze, průmysl, moc. Setkávali se tu secesní umělci, hudebníci a spisovatelé, nejvyšší světová elita slavné doby. Monika Czernin vypráví příběh jednoho mimořádného života a zároveň barvitě líčí významnou epochu evropských kulturních dějin.

Příběh jednoho hotelu, její majitelky a i jedné významné epochy dějin. Tak by se dala ve zkratce přiblížit tato kniha.

Kniha Anna Sacher a její hotel mě zaujala už v edičním plánu nakladatelství Moba už někdy v září, možná v říjnu. Už jen to samotné jméno Sacher vás láká. Když pak byla kniha doma a nastal její čas na čtení, nedalo se přestat.

Možná si někdo mylně příběh splete s beletrií, stejně jako já, ale po pochopení celého konceptu knihy, kdy jde s části o fikci, z části o literaturu faktu a nakonec i tu malou špetku beletrie, je to velmi zajímavé čtení.

Poznáváme první krůčky v dějinách Hotelu Sacher, kdy se vedení nejprve ujímá Eduard Sacher, Annin manžel. Jenže ten brzo umírá a tak otěže převezme Anna. Už do začátku má jasno, jak by hotel měl vypadat a tak dbá na jeho dobrou pověst a hlavně diskrétnost. I díky svému umu vedení vybuduje jeden z nejvýznamnějších hotelů své doby. Sama císařovna Sisi zde obědvá a pochutnává si na slavném dortu. 

Ostatně jak plují dějiny, tak pluje i sám Sacher. Korunní princ Rudolf zde pořádá hostiny. Srbský král Milan si hotel tak moc oblíbí, že je zde víc než doma. Hotel bude mít dokonce tu čest, že bude hostit arcivévodu Františka Ferninanda. 

Zažijeme i smutné věci jako je pohřeb Eduarda Sachera. Přiblížíme se válečné vřavě 1. světové války i hladu a bídě po ní.

A přesto nebo snad proto si Sacher udržuje renomé a vše přečká. Paní Anna je silná žena a tak to zůstává po celou dobu. Panuje hotelu pevnou rukou až do své smrti v roce 1930.

Monika Czernin nám v knize ukazuje nejen hotel, jeho zákulisí, ale i zajímavý pohled na slet dějin. Někde je to fikce, jinde s buldočím zakousnutí pátrá po dobových pramenech, aby nám ukázala pravdivý obrázek té doby. Po prvotním šoku a pochopení pravé podstaty knihy, kdy jsem opravdu čekala více příběh zaměřený jen na samotnou Annu, se mi dostalo do rukou něco, co mě nakonec i okouzlilo. Takový zrcadlový pohled na dějiny a postavičky z nich, kde nic není přehnané a pevně se drží svého, je příjemné číst.

Pokud ale hledáte jen příběh, kde nebude narážet i na významná data, lidi a vlastně i fámy, tak se raději poohlédněte po něčem jiném. Zde jsou holá fakta přibarvená příběhem jedné ženy, která proslavila jeden malý hotel, kterých bylo v té době ve Vídni dost a dost.

Za knihu děkuji Mobě. Bylo zajímavé ji číst a rozšířit s tak své znalosti.

Zaťukej mi na srdce

od: Petra Nachtmanová

Věra Kyselková se snaží o nalezení ženicha pro svou dceru a otce pro vnučku. Nejde o snadný čin, protože žádný vytipovaný muž nepostoupí ani do chodby za hlavními domovními dveřmi.

Dcera Ida si naštěstí poradí dřív, než se její matka stačí rozkoukat. Klidně se zamiluje a není sama, kdo se v jejich rodině rozhodne upláchnout na křídlech nové lásky. Do celého láskového kolotoče se pletou šílené pokyny od ředitele banky Jožina. Věra společně s kamarádkou Inkou pracují v bance nespočetně let. A na začátku 21. století je nutí k velkým změnám podle nároků moderní doby. Musí si poradit s novými technologiemi, nudným školením i se změnou sídla jejich pobočky. Odporují, mračí se, ale nakonec plní každý příkaz z vyšších míst - při nezvládnutí totiž riskují odchod rovnou mezi nezaměstnané vysloužilce...

Společenský román s humornými situacemi.

Věra Kyselková je bankovní úřednice, která nadevše miluje svou dceru Idu a svou malou vnučku Marušku. Ráda by je viděla po boku nějakého hodného muže, když jim to s Markem nevyšlo a ten se raději Marušky vzdal hned jak zjistil, že je na cestě. Jenže Ida toho má sama dost a náhoda tomu pomůže, se seznámí s kamarádem svého souseda Janem.

Příběh nejen o hledání vhodného partnera, ale i o zákulisí jedné banky, kde o veselé příhody není nouze.

Součástí knihy je i malá omalovánka.

Přiznám se, že tuhle knihu mám doma už strašně dlouho a bylo mi už hloupé, že ji nemám ještě přečtenou. Sama autorka Petra Nachtmanová mi ji nechala zaslat už na konci roku 2016, kdy vyšla a já nebyla s to se naladit na příběh tak, abych si ji mohla v klidu přečíst. Tak jsem prostě čekala, až si mě kniha k sobě zase zavolá. Trvalo jí to a za tu dobu Petra stačila napsat další román, který mě tu také čeká.

Kniha má veselou obálku se svou jásavě žlutou barvou, která jako by připomínala jaro a sluníčko. Ostatně na jaře náš příběh i začíná.

Věra Kyselková miluje Velikonoce a tradice s nimi spojené. Už v práci plánuje, jak bude barvit vajíčka na chalupě, kde se sejde celá rodina a kde mají i svého beránka Julana. Toho zachránila předchozí jaro před sežráním a od té doby je součástí jejich domácnosti. Chodí si s ním dokonce povídat a tak občas vznikají zajímavé rozhovory.

Na chalupu za nimi přijede i Ida se svou malou dcerkou. Ještě neví, že za ní přijdou nápadníci koledníci, které její matka pozvala na námluvy. Když se to ovšem provalí, dopadne to vcelku humorně a Věra to na chvilku na tomhle poli nechá být. Však Ida si poradí a že tomu tak bude, je jistá věc.

Mezitím se nám mění roční období a Věra musí na proškolení. Vše se modernizuje a i ona se chtě nechtě musí naučit pracovat na PC. Že i tady se stanou věci nečekané, je jasné už od začátku, protože ona si zrovna s technikou netyká.

Od knihy jsem dostala přesně to, co jsem očekávala. 

Hlavní postavy jsou příjemné a uvěřitelné. Lehká linka humoru se táhne celou knihou a vy od ní vlastně nic jiného nečekáte. Jen trochu odpočinku a ten se vám dostane. Nečekáte velká drama a tady opravdu nejsou. Prostě další pohodová kniha v řadě. Já bych ji řadila k průměru, protože mám v paměti i jiné autorčiny knihy, které si mě získaly daleko víc. Nic na tom ale nemění fakt, že i tak si její knihy ráda přečtu po delší pauze znovu. 

Za knihu velice děkuji Petře Nachtmanové a velice se omlouvám, že tentokrát mi to tak trvalo. Vím, že jsme to spolu i probírali a bohužel se stane, že na určitou knihu není ten pravý čas zrovna v tu dobu, kdy se kniha ocitne u čtenáře. 

Když šeptá listí – Příběh stromů a mého života

od: Hope Jahrenová

Uznávaná vědkyně Hope Jahrenová vybudovala tři laboratoře, v nichž studuje stromy, květiny, semena a půdu. Její knižní prvotina odhaluje mnohé ze života rostlin – ale nejen to. Když šeptá listí je kniha o práci a lásce, a o horách, které spojenými silami dokážou přenést. Přináší pozoruhodné příběhy o autorčině dětství na minnesotském venkově; o životě s nekompromisní matkou a otcem, který ji povzbuzoval k mnohahodinovým hrám v jeho školní laboratoři; o tom, jak nalezla útočiště ve vědě a naučila se dělat laboratorní práci „jak srdcem, tak rukama“; a také o nevyhnutelných součástech vědecké práce – zklamáních, úspěších i radostných objevech. Jádro knihy však tvoří příběh vztahu, který si Jahrenová vybudovala s velmi nadaným, životem zkoušeným mužem jménem Bill, jenž se stává jejím pracovním partnerem a nejlepším přítelem. Jejich často nevyzpytatelná vědecká dobrodružství je zavedou ze středozápadu napříč Spojenými státy a zpět, přes Atlantik až na tropickou Havaj, kde v současnosti Jahrenová našla domov pro sebe i svou laboratoř. Autorčin zkoumavý pohled na rostliny, její úžasná duševní houževnatost a bystrá pozorování oživují každou stránku této nevšední knihy. Stejně, jako vám otevře dveře ke krásným a složitým mechanismům uvnitř každého listu, stébla trávy a okvětního lístku, také navždy změní váš pohled na svět přírody. Je to výmluvný příklad toho, co se může stát, když v sobě objevíte vášeň, energii a odvahu, abyste žili tím, co opravdu milujete, a postupně se stali osobou, jíž jste se stát měli.

Životní příběh Hope Jahrenové, který nám vypráví ona sama. Kde se vzala její láska k vědě, rostlinám a jak ji to poznamenalo. Její setkání s nejlepším přítelem Billem. Je to příběh i stromů samotných.

Opět jsem měla tu možnost nahlédnout do seznamu knih, které mi posílá Knihcentrum.cz. Na první pohled mě tam zaujala tato kniha spolu s ještě jednou, kterou se k mojí lítosti ale nakonec nepodařilo dohledat. Smutek po ní mi pak ale tato kniha z nakladatelství Jota vynahradila.

Na první pohled vás upoutá obálka, která se Jotě opravdu povedla. Ke knize se velice hodí a celý příběh tomu jen nahrává.

Seznamujeme se z Hope a jejím životem. Kde se vzala její láska ke všem těm baňkám, mikroskopům a dalším věcem, které jsou potřeba při bádání v laboratoři. Poznáváme i její studentský život. Nahlédneme třeba i do fakultní nemocnice, kde se Hope z poslíčka vypracovala na plniče vaků - infuzních roztoků s všelijakými léky. I díky tomu měla peníze na studium. 

Poznáme Billa, jejího nejlepšího přítele, který má za sebou své. Poutá je k sobě zvláštní druh přátelství a ne všichni ho můžou chápat. Jejich vědecké cesty nás zavedou přes celou Ameriku až do chladu severní polokoule, aby nakonec zakotvila na slunné Havaji i s celou její rodinou.

Tím vším se jako tenká nitka, která žije vlastním životem, táhne i příběh stromu. Od malého semínka, které nám roste před očima až po urostlí strom.  To vše popsáno tak, že úplně živě vidíte, jak to celé probíhá.

Každý začátek znamená konec čekání. Každému z nás náleží jen jedna šance na život. Každý z nás je zároveň vysoce nepravděpodobný a přitom nevyhnutelný. Každý vzrostlí strom byl nejprve čekajícím semínkem.

Příjemná kniha a tak uklidňující. 

Příběh nám klidě plyne a vy se pomalu noříte do tajů světa, který se skrývá za zavřenými dveřmi mnoha laboratoří a i mimo ně, hezky v terénu. Že ne vždy se vše hned podaří a je třeba tomu dopřát čas, je jasné od začátku. Člověk musí mít trpělivost a věřit svým cílům. Roste s každým poznáním jako to malé semínko v zemi. Roste jeho vědění a touha dostat se až na vrchol. 

Hope je také takové semínko. Z malé holčičky, která si mohla hrát s tatínkovými zkumavkami ve škole, kde učil, v ní vyklíčilo poznání, že věda a svět kolem, je její místo. Šla si za tím a tím, jak nám vypráví svůj příběh, nám ukazuje, že nic není nemožné. Že pokud máme sen, můžeme ho uskutečnit. Její život může být inspirující pro nás ostatní. 

Jak roste ona, roste i strom, který se nám vyklube ze semínka. Zapustí své kořeny, aby pak vykoukl na svět a ukázal, jakou sílu má ve svých větvích. Jaký život pulzuje v listech a i v jeho dalších částech. Stejně jako vy i on chce žít a mít své místo na zemi. Strom vydrží víc, než si totiž myslíme.

Knize nemám co vytknout. Poznala jsem svět, který mi byl cizí. Poznala jsem věci, které jsem možná znala trochu z dokumentů, ale víc si o nich nečetla. Bylo uklidňující se vnořit do stránek a sledovat celý ten vývoj. Příběh nikam nespěchal. Byl jako řeka v létě, kdy se třpytí její voda v odrazu slunce a to ve vás vyvolává příjemné myšlenky.

Za knihu velice děkuji Knihcentru.cz, že mi ji poslalo na přečtení.

Moje anglická babička

od: Hana Parkánová-Whitton

Osud postaví Češku Hanku, která se chce odstěhovat za svým anglickým manželem Williamem do malé anglické vísky Kingscott, před nelehké rozhodnutí – pokud půjde za hlasem svého srdce, zanechá v Praze milovanou osmdesátiletou babičku Marii, jediného dosud žijícího člena ze své jindy početné rodiny.
Nelehkou situaci nakonec vyřeší Hančin anglický manžel William, kterému se podaří koupit dům s velkým „výměnkem“ na rozlehlé zahradě. Oba manželé mají sice zpočátku obavy, jak se babička Marie ve věku již značně pokročilém sžije s naprosto cizím a neznámým prostředím, a jak navíc překoná jazykovou bariéru, ale babička záhy překvapí je, stejně jako rázovité a tradic dbalé obyvatele Kingscottu. 

Jak se česká babička dostala na anglický venkov, kde se sžila s jeho obyvateli. Příběh nejen o vzpomínkách na domov, ale i o nových vztazích a přátelích.

Autorčino anglické vyprávění jsem si už zažila při Jak nemít na pikniku o jeden sendvič míň, které si mě podmanilo svou vřelostí. Moje anglická babička byla podobná.

Setkáváme se opět s paní Hanou a jejím manželem. Řeší dilema, že opouští v Praze milovanou babičku, která ji vychovala. Její manžel William ale přijde s nápadem a koupí v Anglii dům, kde je i maličký domeček tak akorát pro babičku. Tam by s nimi mohla bydlet a při tom jim být nablízku. Tak se i stane, že se česká babička dostane na anglický venkov. Nejen že si podmaní sousedy, ale i samotnou Lady Sarah, místní to uznávanou šlechtičnu.

Milé, klidné a úsměvné - to jsou slova, která mě napadají při dočtení této knihy. Další kniha, která pohladí po duši, když si chcete odpočinout od starostí a necháte se unášet na vlně česko - anglického humoru.

Příběh, který ve vás možná vyvolá vzpomínky i na tu vaši babičku. Laskavost okořeněná česko - anglickým humorem, který je tak typický pro tuhle sérii knih. Nehledejte velká slova ani gesta. Jen se nechte unášet teplem slov a pohody.

Knihu vydalo nakladatelství Mladá fronta.

První recenzák tohoto roku a opožděný Ježíšek - i tak by se dala jednoduše nazvat dnešní rozbalovačka.
Začnu recenzáčkem, který mi tentokrát přišel z Knihcentra.cz. V jejich poslední nabídce mě zaujala tato kniha s ještě jednou, kterou se ale nakonec nepodařilo najít. Nevadí. I tak mám velikou radost, že si budu moci přečíst novinku z nakladatelství Jota, která knihu vydala. Jedná se o 

Když šeptá listí – Příběh stromů a mého života

od: Hope Jahren

Uznávaná vědkyně Hope Jahrenová vybudovala tři laboratoře, v nichž studuje stromy, květiny, semena a půdu. Její knižní prvotina odhaluje mnohé ze života rostlin – ale nejen to. Když šeptá listí je kniha o práci a lásce, a o horách, které spojenými silami dokážou přenést. Přináší pozoruhodné příběhy o autorčině dětství na minnesotském venkově; o životě s nekompromisní matkou a otcem, který ji povzbuzoval k mnohahodinovým hrám v jeho školní laboratoři; o tom, jak nalezla útočiště ve vědě a naučila se dělat laboratorní práci „jak srdcem, tak rukama“; a také o nevyhnutelných součástech vědecké práce – zklamáních, úspěších i radostných objevech. Jádro knihy však tvoří příběh vztahu, který si Jahrenová vybudovala s velmi nadaným, životem zkoušeným mužem jménem Bill, jenž se stává jejím pracovním partnerem a nejlepším přítelem. Jejich často nevyzpytatelná vědecká dobrodružství je zavedou ze středozápadu napříč Spojenými státy a zpět, přes Atlantik až na tropickou Havaj, kde v současnosti Jahrenová našla domov pro sebe i svou laboratoř. Autorčin zkoumavý pohled na rostliny, její úžasná duševní houževnatost a bystrá pozorování oživují každou stránku této nevšední knihy. Stejně, jako vám otevře dveře ke krásným a složitým mechanismům uvnitř každého listu, stébla trávy a okvětního lístku, také navždy změní váš pohled na svět přírody. Je to výmluvný příklad toho, co se může stát, když v sobě objevíte vášeň, energii a odvahu, abyste žili tím, co opravdu milujete, a postupně se stali osobou, jíž jste se stát měli.

Druhý balíček je můj opožděný Ježíšek.

Na konci roku mi v mejlu opět přistály slevové kupony z Knižního klubu a já si je šetřila až na po vánoční slevy. Od samotného začátku jsem měla v hledáčku pokračování Stop v krvi a ulovila tam hned dva díly. K tomu jsem si skromně vybrala i jednu odechovku. Až doma po rozbalení jsem se hodně divila, že má " jen " necelých 200 stránek. Nějak jsem si zvykla, že mé čtené kousky jich mívají podstatně více.

Ale dost okecávání a jdeme na to.

 

Ryanova pomoc

od: Leila Meacham

Mladá Bostoňanka Cara se musí vyrovnat s náhlou smrtí svého dobrého přítele, právníka Ryana. A také s podivným odkazem v jeho závěti – Cara získává polovinu ranče, který tvrdou rukou vede Ryanův bratr, a musí na ranči alespoň jeden rok žít, aniž by komukoliv sdělila důvod. Pro ženu z města je život na pláních Texasu tvrdý – o to víc, že Ryanův bratr i všichni jeho zaměstnanci na ni pohlíží jako na zlatokopku a usurpátorku. Ovšem Cara se nikdy nevzdává a je odhodlaná dostát poslednímu přání mrtvého přítele za každou cenu. Navzdory ústrkům, pomluvám i probouzejícím se citům, které si nemůže dovolit…

A zde už tušené pokračování série s Jeffersonem Taytem.

Hluboký hrob

od: Steve Robinson

POUZE MUŽ PŘIPRAVENÝ ZEMŘÍT MŮŽE VYKOPAT HLUBOKÝ HROB…

Současnost. Do jednoho z domů na předměstí Washingtonu dorazí bez vysvětlení zastaralý dětský kufřík. O týden později se americký genealog Jefferson Tayte ocitne v anglickém hotelovém pokoji tváří v tvář nabité zbrani.

Válkou zmítaná Británie roku 1944. Právě sem zavedou Tayta stopy v pokrevní linii jeho klientky. Eliza Grayová by se ráda setkala se svou skutečnou matkou, kterou nikdy nepoznala, neboť netušila, že je adoptovaná.

Tayte doufá, že zařídí jejich znovushledání, místo toho ale odhalí příběh mladé anglické dívky a amerického vojáka z 82. výsadkové divize, jejichž láska skončila více než tragicky…

Poslední anglická královna

od: Steve Robinson

POUZE MUŽ S POMSTOU V SRDCI MŮŽE OCHRÁNIT POSLEDNÍ ANGLICKOU KRÁLOVNU…

Když americký genealog Jefferson Tayte dorazí do Londýna, zemře mu v náruči jeho starý přítel a kolega. Nedlouho poté se Tayte a profesorka historie Jean Summerová vydají po mrtvolami poseté cestě, která je zavede až do roku 1708 k Londýnské královské společnosti. 

Co si mají myslet o příběhu pěti vědců, kolegů Isaaca Newtona a Christophera Wrena, kteří byli za tajuplných okolností oběšeni za velezradu?

Jak se blíží k odhalení pravdy, Tayte a Summerová zjišťují, že se ocitli ve smrtelném nebezpečí. V jejich blízkosti se pohybuje vrah, odhodlaný obnovit to, co považuje za jedinou pravou královskou linii – a rovněž machiavelistický „lovec dědiců“, který v nejnovější sérii vražd, únosů a skandálů vidí jedinečnou obchodní příležitost.

Gala Dalí

od: Carmen Domingo

Příběh nekonvenční ženy, která se v mládí vydala z rodného Ruska do Paříže, protože věřila ve svůj výjimečný osud i schopnost rozpoznat a rozvinout geniální talent muže vedle sebe. Vedl ji k tomu tarot, jehož výkladem se celý život řídila. I proto je román strukturovaný do 22 kapitol s názvy podle tarotových karet Velké arkány. Ctižádostivá Elena Dimitrijevna Diakonovová, známá jako Gala Dalí, objevila po svatbě s budoucím avantgardním básníkem Paulem Éluardem kouzlo erotiky a sexu i to, že díky nim může druhého ovládat. Její ložnicí poté prošla dlouhá řada mužů, mimo jiné také německý expresionistický malíř Max Ernst. Lišili se od sebe jako noc a den, byli různého věku i původu, malíři, spisovatelé, šlechtici, plebejci, bohatí i chudí. Manželství pro ni bylo ze společenských i ekonomických důvodů nezbytné, na věrnosti nesešlo. Ve chvíli, kdy potkala Salvadora Dalího, jednoho z budoucích velikánů moderního umění, okamžitě poznala, že její životní role je po jeho boku. Opustila muže a dceru a stala se nepostradatelnou inspirací a zásadním fenoménem při formování výjimečného umělce. „Bez lásky, bez Galy, bych nebyl Dalím. To je pravda, kterou nepřestanu křičet do světa, kterou nepřestanu žít. Je mou krví, mým kyslíkem.“ - Salvador Dalí.

Příběh ženy, která si šla tvrdě za svým. Příběh o ženě, která ovlivnila nejen svůj život, ale hlavně život slavného malíře Salvadora Dalího.

Po nedávném přečtení knihy Labutě z Páté avenue jsem opět sáhla po životopise z úžasné řady z nakladatelství Metafora. Tentokrát o ženě, která měla vliv na jednoho velikána v uměleckém světě - Salvadora Dalího. O něm toho moc nevím a tak jsem se těšila, že poznám jeho i jeho múzu.

Tahle múza byla pěkná mrcha. Šla si cíleně za svým, i když mnohdy ublížila těm, kteří ji milovali. Neváhala opustit rodinu jen aby měla vše, po čem tolik toužila - po penězích a slávě. Neváhala k tomu využít své tělo a sexem ovlivnila své milence. Až jednoho dne potkala Dalího. Viděla jeho potenciál a rozhodla se s ním zůstat.

Přiznám se bez mučení, že jsem opět nedočetla. Už od první věty v knize mi ta ženská lezla krkem a já byla neustále naštvaná a měla chuť jí jednu ubalit. Její chování vůči mužům i k její dceři bylo odporné. Takhle nakrknutá jsme u knihy dlouho nebyla a tím, že jsem ji nakonec nedočetla, jsem pomohla svým nervům. Dostat se mi ta ženská do ruky, asi bych jí něco nehezkého řekla, i když jí by to bylo nejspíš šumák. Nemám ráda zlo a i když ji obdivuji, že si šla za svým, tak tady těch " mrtvol " bylo až moc.

Za knihu děkuji Metafoře. Snad si příště od vás přečtu pozitivnější knihu.

DNA

od: Yrsa Sigurðardóttir

Ve svém domě v Reykjavíku je brutálně zavražděna mladá žena. Jediným svědkem je její sedmiletá dcerka. Když krátce nato dojde k vraždě další ženy, policie je v koncích.
Jistý radioamatér zachytává podivné vzkazy, které ho s oběma zavražděnými spojují, a tak, hnán zvídavostí, začne pátrat na vlastní pěst. Huldar, policista pověřený vedením vyšetřování, a Freyja, psycholožka vyslýchající sedmiletou dívenku – klíčovou svědkyni, musejí chtě nechtě pracovat bok po boku. Jejich spolupráci komplikuje skutečnost, že se spolu nedávno vyspali po seznámení v baru, kde se Huldar vydával za tesaře z venkova.

Po objevení brutálně zavražděné ženy, kdy po ní zbyli jen manžel a tři malé děti, se začíná pátrat po vrahovi. Ten po sobě nechal i vzkaz v podobě číselné řady. Nikdo neví co to znamená. 

K případu je povolána mladá dětská psycholožka Freya, protože vrahovu řádění byla svědkem dcera oběti. To on ovšem netušil.

Celý případ má na starosti zkušený policista Huldar. Ví, že na vyřešení celého případu závisí jeho kariéra a neúspěch ho může stát místo. To, že má na pomoc i Freyu mu ale radost nedělá a ani ona zrovna neskáče radostí. Byl to totiž Huldar, se kterým strávila jednu opuštěnou noc a on se pak k ránu vypařil jak pára nad hrncem.

Tahle kniha z nakladatelství Metafora, mi doma leží už října. Od té doby jsem jí zkoušela číst několikrát a až v prosinci nadešel ten praví čas. Tedy jak se to nakonec vezme, ale to pochopíte později.

Pro svou obálku je kniha dokonalá. Velká písmena přelepená stříbrnou lepící páskou. Co to má znamenat ? To pochopíte v úvodu čtení.

Hned z prvních stránek nám autorka naznačuje, co máme v příběhu čekat. V prologu je vám líto dětí a u první kapitoly ani nedýcháte napětím. Jenže pak se to jak si zvrtne. Já tedy začala po delším čtení a hlavně v kapitolách a radistovi přeskakovat řádky. Kapitoly s ním mě nesmírně nudily a četla jen zběžně. Taky jsem to chtěla i vzdát a na delší dobu knihu odložila.

Nakonec mi to nedalo a ke knize vrátila. Okolí mě ujišťovalo, jaká je ta kniha pecka, tak jsem si říkala - OK, zkusím to ještě jednou.

Co vám budu nakonec povídat dál. Prostě jsem to přežila do půlky knihy a dál už to nešlo. Nejenom že mě nudil Karl, ale nakonec i hlavní hrdinové. Samotné popisování některých věcí mi přišlo příliš dlouhé a bezdůvodné. Já se sama přistihla, že i zde začínám přeskakovat a to byl konec všeho. Pokud přeskakuji jen Karla, je to ještě dobré, ale když už jsem začala i s hlavními hrdiny, tak něco je opravdu špatně. Při tom mi popisy u knih nevadí, tedy pokud mají co nabídnout. Zde jsem to ale nenacházela.

Za mě tedy tato kniha NE. Po téhle zkušenosti ani nevím, jestli dám autorce vůbec šanci i s jejími předchozími knihami. Je mi to líto.

Za knihu i tak děkuji nakladatelství Metafora a doufám, že se na mě za můj názor nezlobí. Jistě se najdou jiní, kdo knihu ocení daleko víc jak já.

Knižní novinky v Medvědí oáze

Dnes tu mám opožděnou nadílku, která přišla ještě loni během prosince. Sešlo se mi celkem 6 knih ze tří nakladatelství. Vyšlo to tak hezky, že z každého mám 2 knihy. Už si jen nepamatuji, jak to přišlo po sobě, ale to nevadí.

Začnu třeba s knihami z Moby.
První knihu jsem měla vyhlédnutou od samotného objevení na jejich edičáku a druhou jsem chtěla zkusit pro jejího autora.

Anna Sacher a její hotel

od: Monika Czernin

Příběh o legendární majitelce hotelu Anně Sacherové, v jejímž životě se odráží sláva a pád nejslavnější vídeňské epochy. Jedinou dědičku a legendární šéfovou Hotelu Sacher z doby na přelomu století proslavili jednak její významní hosté a jednak vytříbený smysl pro vídeňský společenský život. Dokázala vytvořit místo, na kterém se odehrávaly pohnuté dějinné události, kde měly věci svůj průsečík: dvůr, šlechta, peníze, průmysl, moc. Setkávali se tu secesní umělci, hudebníci a spisovatelé, nejvyšší světová elita slavné doby. Monika Czernin vypráví příběh jednoho mimořádného života a zároveň barvitě líčí významnou epochu evropských kulturních dějin.

Mrtví se mstí

od: Jan Bauer

Do Prahy přijíždí poněkud záhadný španělský šlechtic Juan Antonio Cabrera de Córdoba a kupuje si tu dům. Nikdo o něm nic neví, není známo, proč se tu chce usadit, jisté však je, že je nesmírně bohatý. Jednoho dne je ve svém domě nalezen zavražděný a zohavený. Zdá se, že vrah chtěl svým činem cosi vzkázat ostatním. Proč by jinak na bestiálně zohavené tělo mrtvého položil podivný zlatý šperk?

Další máme knihy z Omegy. 

U jedné jsem šla na jistotu, protože jsem četla už předchozí knihy. U druhé mě hnal hlad po poznání nových vědomostí. Jen u ní budu muset mít absolutní klid.

Manolito a blbeček

od: Elvira Lindo

Taky tvému mladšímu sourozenci všechno projde? Taky mu rodiče všechno koupí? Máš pocit, že ty to vždycky slízneš za oba a on se ti pak akorát směje? Ani nevíš, jak ti rozumím. Jmenuju se Manolito Brejloun a tahle knížka je přesně o tomhle. O tom, jaký to je mít mladšího bráchu. I když... někdy to není zas tak špatný... občas je s ním velká legrace. Vlastně ani nevím, co bych bez něj dělal. Byla by to asi pěkná nuda. Doufám, že se ti naše společná dobrodružství zalíbí a budeš se bavit stejně dobře jako my.

Bledý jezdec

od: Laura Spinney

Španělská chřipka, jejíž epidemie se šířila v letech 1918–1920, má na svědomí 50 až 100 milionů životů a také největší globální humanitární katastrofu nejen dvacátého století, ale dost možná v celé zaznamenané historii. Proto je s podivem, že v učebnicích dějepisu je je zmínka o ní jen pouhá poznámka pod čarou v kapitole o první světové válce.

Laura Spinney vypráví příběh opomíjené pandemie, která postupovala z Aljašky do Brazílie, z Persie do Španělska či z Jižní Afriky do Oděsy. Vypráví příběh z pohledu obyčejných lidí, kteří v té době žili, popisuje, jak vir během cesty mutoval a hlavně zničující následky, které měl.

Autorka se opírá o nejnovější výsledky výzkumu z oblasti virologie, epidemiologie, psychologie a ekonomie. Líčí katastrofu, která lidstvo změnila na celá další desetiletí i dozvuky až do dnešní doby.

Výsledkem je zjištění, že tehdejší pandemie španělské chřipky měla na formování dnešní moderní doby větší vliv, než obě světové války dohromady; změnila globální politiku, rasové vztahy, rodinné struktury a významně ovlivnila i medicínu, náboženství a umění. 

Poslední knihy jsou z nakladatelství Milenium Publishing. 

Oslovila mě samotná autorka Ivana Špičková, pro kterou jsem již dříve recenzovala její knihu Ve stínu arény, jestli bych neměla zájem si přečíst její zrovna vydávanou novinku o keltech. Nebo že mi ráda pošle aspoň pokračování arény. Bylo to milé překvapení a já z toho měla ohromnou radost. Jenže byl problém - byla jsem zvědavá, jak to dopadne s Brasiem a zároveň mě velice zajímá keltská kultura. Nesměle jsem se zeptala, jestli bych si mohla přečíst obě. Vyšlo mi to a tak mám doma jak pokračování s Brasiem, kde mám opět i malé věnování, tak i její novinkovou knihu s kelty. Jen mě u nich překvapilo, jaká je kniha cvalík. 

Bohové Efesu

od: Ivana Špičková

Román Bohové Efesu se odehrává v 1 st. p.n.l. v římské provincii Malá Asie. Volně navazuje na knihu Ve stínu arény a sleduje osudy Brasidia, kterému se podařilo vybojovat v aréně svobodu a odjíždí do Efesu, aby našel svou rodinu. Jeho rodina musela uprchnout z Milétu po nespravedlivém soudním procesu a ani v Efesu nemusí být v bezpečí. Napětí situace zvyšuje politická nestabilita oblasti, kde vytáhl na své vítězné tažení pontský král Mithridatés a většina měst se začala přidávat na jeho stranu. Řím se ale rozhodne udělat vše pro to, aby svou bohatou provincii neztratil a vytáhne proti Mithridatovi do boje. Po trpké zkušenosti s otroctvím a arénou chce Brasidias konečně začít skládat zpátky svůj starý život a dívá se do budoucnosti s nadějí, válka, která se začne šířit provincií jako plamen, ale nakonec dostihne i jeho.

Strom života

od: Ivana Špičková

Strom života je zatím nejrozsáhlejší historický román spisovatelky Ivany Špičkové. Autorka se ve svém díle věnuje několika postavám, které jsou zajímavě vykresleny a prezentovány. Ovšem náboj vynikajícího románu je vtom, že se nevěnuje jenom jejich lidskému příběhu, ale i jejich vzájemné interakce a náboji společných vztahů, které se v průběhu času mění. Historicky je román zasazen do 1. st. p.n.l. (cca roky 50) a věnuje se stále tajemným Keltům. Román se mohl klidně odehrát třeba i někde u nás.

Za všechny knihy velice děkuji.