středa 20. prosince 2017

Dopis Ježíškovi

Milý Ježíšku

Píšu Ti dopis už teď, protože Ti chci PODĚKOVAT. Vím, že loni jsem na tebe trochu nadávala a psala, jak nesnáším Vánoce, ale letos to bude jinak. Tentokrát vím, že se mi splní to největší přání ze všech. Že budu konečně po 6 letech trávit svátky plně se svou milovanou rodinou. Konečně jsi mi splnil to největší přání a já budu mít u sebe svou malou holčičku, kterou jsi v minulosti nechával u jejího otce a já pak jen tiše polykala slzy a nadávala na celé tohle pošahané období. Neměla jsem radost s dárků a neusínala blaženým spánkem. 
Vánoce jsou o tom, být s těmi, které vroucně milujete a to mi bylo v předchozích letech odpíráno. MOC TI DĚKUJI, ŽE TENTOKRÁT TO BUDE JINAK.
Víš, že nemám tolik tužeb a raději dělám radost ostatním. Tím, že jsi mi splnil tohle přání, jsi ze mě udělal nejšťastnějšího člověka na světě. 
Děkuji ti i za knihy a super lidi kolem nich, které jsem mohla poznat. Vážím si každé spolupráce. I když to teď mám na konci roku nahnuté se zdravím, tak vím, že mám stále kolem sebe někoho, kdo mi podá pomocnou ruku a kdo mě chápe. Nezlobí se na mě, že poslední 2 měsíce nestíhám. Je mi z toho stydno, ale nedá se nic dělat. Tělu neporučím a hlava odmítá nátlak a tím spíš pak bolí.
Přeji těm všem, kteří mě podporují, občas si přečtou nějaký ten řádek zde či jinak mi prozáří den, aby se měli stále dobře, nezmizel jim úsměv z tváře a byli obklopeni láskou. Zdraví jim slouží a měli všeho dostatek.
Víš Ježíšku, Já je MÁM MOC RÁDA.

Měj se moc hezky a přeji ti jen to dobré.

Zdenka z Medvědí oázy - Medvědářka Medvědí


pondělí 11. prosince 2017


Kněžna Ludmila: Vznešená, milovaná, zrazená

od: 

Ludmila se s radostí podvolí otcovu přání a provdá se za přemyslovského knížete Bořivoje. Když se jim narodí syn, jejich štěstí se zdá být úplné. Zdání však klame: někdo touží nejen po Bořivojově knížecím titulu, ale také po jeho krásné a urozené manželce Ludmile.


Příběh o tom, jak se Ludmila seznámila s Bořivojem z rodu Přemyslovců. Jejich přijmutí křtu až po narození jejich dvou synů. Příběh o zradě od někoho, od koho byste to nečekali a přece se to stávalo. 


O tuhle knihu jsem usilovala hned od počátku, co jsem zjistila, že ji Alpress vydává. Nejen že ji napsala má oblíbená autorka Hana Whitton, ale že z velké části také pojedná o dějinách mého rodného města Mělník, dříve zvaného Pšov.
Je pravda, že tentokrát je dříve recenze, než samotné představení knížky v rozbalovačce, ale to je tím, že jsem se do ní s chutí pustila hned v pátek, kdy dorazila. Ještě ten večer jsem ji dala z půlky a druhou polovinu pak včera večer. Už to o sobě napovídá jak moc jsem byla s knihou spokojená, ba přímo nadšená.


Příběh začíná tím, že Ludmila je u staré vědmy Idy, kde si nechává odhalit budoucnost. Sice už moc nevěří těmto pohanským věcem, ale i přesto je zvědavá a ráda zaplatí obětinu. Hned po ní navštíví Idu i její služebnice Mlada. Hrdá, vypočítává služebná, která si myslí, že může dosáhnout stejného postavení jako Ludmila, když si najde svým nadbíháním bohatého a vlivného ženicha. I ona dostane svou věštbu, ale pochopí ji jinak. To, že se vyplní do posledního puntíku u obou mladých dívek, snad nemusím ani psát.
Mezitím Ludmilin otec Slavibor řeší mocenské povinnosti a jen díky výhodnému sňatku Ludmily může v zemi zaručit svým Pšovanům klid a mír v této neklidné době. Nakonec se rozhodně ji výhodně provdat za knížete Bořivoje. Mladého, ale schopného knížete, který má velice dobré svazky se Svatoplukem, knížetem ovládající Velkomoravskou říši.
S Bořivojem přijíždí na Pšov i jeho příbuzný Strojmír. Oba se na první pohled zamilují do krásné Ludmily, ale jen jeden ji může opravdu mít za manželku. Strojmír velice těžce nese, že ta krásná panna nebude jeho a že Bořivoj má vše. I když to nedává najevo, kypí v něm zášť, která jednoho dne vypluje na povrch.
To už žijí Ludmila po svatbě s Bořivojem v Levém Hradci a mají v plánu se nechat pokřtít a přijmout novou víru od samotného Metoděje, který přinesl se svým bratrem do Čech křesťanství. Oba cítí, že jim staré božstvo nedává to, co od svého boha očekávají. Nechávají se pokřtít. 
V tu dobu už Stojmír pomalu uskutečňuje svůj plán, aby se zmocnil jak českého trůnu, tak krásné Ludmily, která ho jistě bude milovat stejně jako miluje Bořivoje. Vzpoura na sebe nenechá dlouho čekat a Strojmír ještě s pár nespokojenými vladyky táhne na Levý Hradec s cílem zavraždit Bořivoje. Že jsou v tom i další intriky, nemusím ani dodávat.
Dějiny jsou ale nakloněni a tak vše dopadne, jak má. Díky tomu v závěru knihy, kdy opouštíme naše hrdiny, poznáváme i mladou Drahomíru ze Stodor, která je s Ludmilou spjatá v ne příliš hezké historii. O tom je ale jistě jiná knížka.


Možná se vám po výčtu těch jmen historických postav zatočila hlava. Příběh všichni známe ze školy a tak co by na něm mohlo být tak zajímavé ? Jenže opak je pravdou. Autorka si na příběhu dala velice záležet a nastiňuje nám tak dokonalý obraz toho, jak to tenkrát mohlo být. Ne vše je doložené a něco se může jen hádat.
Přesto před námi na stránkách vystupuje Pšov a jeho okolí, které je mi tak důvěrně známé. S nadšením jsem četla o cestách a cestičkách, po kterých šlapala Ludmila a jen se dohadovala, kde by to na Mělníku mohlo přesně být. Ten obraz byl i přesto tak živý. 
Díky knize jsem se opět více dozvěděla o svém rodném městě a jeho bohaté historii. Kněžnu Ludmilu už nebudu vnímat jen jako někoho, kdo bude v budoucnu vychovávat svého vnuka  Václava, který díky ní poznal křesťanství. Nebudu ji vnímat jako tu, co nechala nakonec zavraždit její snacha Drahomíra.
Už vím, že to byla mladá, krásná a velice chytrá žena, která si dobrovolně vzala Bořivoje a vroucně ho milovala. Že měla po svém boku i cílevědomou služtičku Mladu, kterou jsem nesnášela a přála jí její osud. Nebylo mi jí dokonce ani líto, když skončila jak skončila. Oblíbila jsem si Neklana, který Ludmilu tajně miloval a přesto ji nemohl mít. I proto snad jí věrně sloužil a ochraňoval ji a Bořivoje.
Mohla bych o knize ještě dlouho psát. Tolik se mi libí.




Za poskytnutí velice děkuji Alpressu a budu se těšit, když se mi naskytne další možnost si přečíst něco z pera Hany Witton, která mě tímto utvrdila, že umí psát nejen o svých veselých příhodách z Anglie.


středa 6. prosince 2017


Stopy v krvi

od: 

Strhující a originální mix Dana Browna, Stiega Larssona a Arthura C. Doylea
Rok 1783.
Po skončení americké války za nezávislost se koruně věrná rodina Fairbornových rozhodne vrátit zpět do Anglie. Po přistání u rodných břehů ale všichni její členové beze stopy zmizí.
Současnost.
Americký genealog Jefferson Tayte je pověřen, aby z
jistil, co se s ní stalo.
Tayte se celý život potýká s ironií toho, že navzdory profesi genealoga nedokázal nikdy odhalit vlastní původ, a proto si nemůže nevšimnout podobností mezi svou minulostí a detaily případu, na němž pracuje.
Někdo si dal velmi záležet na tom, aby kompletně vymazal celou jednu pokrevní linii z historie, a Tayte se nevzdá, dokud nezjistí proč.
Jeho pátrání se soustředí na tragický život mladé cornwallské dívky, psací skříňku a odkrytí temného tajemství.
Někdo další však hledá stejné odpovědi a nezastaví se před ničím, aby je našel…


Genalog Jefferson Tayte dostane úkol zjistit, co se stalo s rodinou Fairbonových. Jejich předek by rád věděl, proč je zmínka jen o Jamesi a ne i o jeho celé rodině, která připlula s ním do Anglie. Tayte vyráží na dlouho cestu do Anglie, kde ho čeká další nudné pátrání. Tak proč mu najednou vyhrožují a jde mu o život ? Co za hrozné tajemství se skrývá v historii, že jsou pro ni jistí lidé ochotni zabíjet i dnes ? 


Tuto knihu jsem získala nejprve jako e - book z nakladatelstvíMYSTERY PRESS, ale nakonec si ji pořídila i v klasické formě. Možná předtucha, protože si takto většinou pořizuje jen knihy, které se mi opravdu moc líbí a stojí za to. A tato to splnila do puntíku.
Příběh nám přestavuje poněkud tělnatého nešiku, kterému to ale hodně pálí. Jefferson Tayte je sympaťák, který se bojí létání, ale jinak má pro strach uděláno. Když dostane další případ, kdy má vyhledat ztracenou rodinu, považuje to za rutinní případ. Jako genealog vyhledává staré rodokmeny, kde zkoumá rodinné vztahy. Háček je tentokrát v tom, že se musí přesunout do Anglie a pátrat tam. Z Ameriky to nejde jinak než letadlem a ty on vážně nerad.
V letadle se pozná s Julii Kapowskou, díky níž a jejímu brebentění přečká let. To, že bude potřebovat její pomoc v budoucnu, ale netuší.
A Anglii začne pátrání po samotné ztracené rodině. Jak více se snaží vyhovět svému klientovi a dostává se na kloub příběhu o ztracených příbuzných, tím se zaplétá do minulosti, která měla být skrytá. Už kdysi se pro pravdu vraždilo. Najednou i Tayte je v ohrožení života a nejen on. Díky nálezu tajemné skříňky vypuká boj o pravdu a holý život. Co tak důležitého skrývá, že to ještě nikdo nenašel a proč díky ní umírají lidé ? 


Jak už jsem psala na začátku, kniha na mě zapůsobila. Už teď vím, že si pořídím i další pokračování s J.T. 
Začátek se tedy trochu táhl, ale jak jste se dostali s hlavním hrdinou do Anglie a začalo samotné pátrání, nešlo přestat číst. Hlavně když se před vámi odvíjí samotné hledání pravdy, ale i střípky z minulosti v podobě příběhu rodiny Fairbonových. Já si některé pasáže s nimi musela i oživit, abych plně pochopila celý příběh. Nedávala jsem u něj totiž tak moc pozor a brala to jen jako takovou milou vsuvku do minulosti. Což byla chyba, jak jsem pak pochopila. Díky těmto střípkům se dozvídáme víc o současném vyšetřování a proč i teď k vůli němu umírají lidé. Proč někdo tak moc chce, aby minulost navždy spala a pravda zůstala skryta.
Konečné odhalení vám pak vyrazí dech. Nepočítáte s tím a já do posledních stran opravdu netušila, kdo má ve vražedných útocích prsty. Měla jsem svůj tajný tip, ale ten se mi potvrdil jen částečně. 


Za poskytnutí e - výtisku velice děkuji MYSTERE PRESS. Mají i fb stránky MYSTERY PRESS na fb, kde informují o jejich dalších knihách.